THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Koalice FDK a GOSPEL OF THE FUTURE v rámci minitour byla logickým krokem. Obě kapely si v poměrně nedávné době připsaly na futro další čárku za vydané album a obě kapely lze řadit k tomu nejlepšímu, co může ve svých žánrech domácí scéna nabídnout. V průběhu tour se zlínští a středočeští střídají v pořadí, protentokráte tedy otvírají FDK…
Nástup FDK působí trochu rozpačitě, do ambientního intra kytarista Vanja zkouší hlasitost kytary a zabíjí tak počáteční atmosféru, jakmile se po skončení intra odpálí plnohodnotný koncertní program, plný hutný zvuk si naléhavě melancholickou atmosféru zajistí sám. Set Středočechů logicky představuje hlavně novinkové album „Earthlinked“, které je těžištěm celého programu. FDK působí na pódiu trochu nesourodě, jakoby každý z členů kapely cítil to co hraje zcela jinak a tomu podřizoval i svůj projev. Pokud však přivřete oči, odmění vás kapela kytarovou masou, jejíž kořeny se proplétají mezi post rockovou, doomovou i sludgeovou rašelinou. Tíživé stěny houpající se na pár akordech mají hypnotickou příchuť a dávají vzpomenout na počátky postdoomové éry.
Oproti skladbám z „Borderline“, působí nový naživo hraný materiál trochu rozvlekleji, ale také šířeji, valivěji a tíživěji. Zajímavým atributem je ojedinělý čistý vokál, bohužel v Divadle pod Lampou byl slyšet opravdu jen podprahově a z toho, co bylo slyšet více, jsem získal pocit poměrně silné intonační nejistoty. Celkově však odcházím spokojen – FDK potvrzují pozici moderní hutné náladovky, která dokáže nabídnout v kombinaci s dobrým zvukem velmi nadprůměrný zážitek.
S GOSPEL OF THE FUTURE přichází zlo. Zlí jazykové pokoutně šíří zprávu, že to bude hlučné minimálně jako SADE. Čtyři kytarové boxy pro dva kytaristy, vzadu přerostlá bicí souprava s mohutným kopákem, jehož přední blána hlásá „GOSPEL OF THE FUTURE“ a jde se na věc. Překouřený zvuk má brutálně hrubozrnný charakter a s doom metalem tohle opravdu moc společného nemá. Toto je doom/sludge power violence říznutý opravdu těžkým stoner metalem. Zabijácky podladěné vlny rozechvívají podlahu i zdi, obě kytary i basa drobné basačky Alenky splývají v jednu majestátní dunivou zkázu a z intenzity neustupují, ani když se Ultra pouští do sólových kytarových výpadů. Jednoduchým akordovkám sekunduje jeho nelidský skřehoták, který by mu mohly závidět zástupy blackových skřítků.
V pomalých zasekávaných pasážích, kdy bicí i kytary soustředily veškerou energii do jediného místa, se opravdu vždy otřásla zem podobně jako, když se v Jurském parku blížila nejdravější stvůra druhohor. Na jednu stranu poměrně primitivní, na druhou zničující a neuvěřitelně funkční set ve mne zanechal kvílení v uších i vědomí, že prozatímní neseznámení s novou deskou zlínských sekerníků byla chyba, kterou je zapotřebí rychle napravit.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.